Jedna deska. Dva režimy. Nekonečný neprojetý prašan.
A splitboard je specializovaný snowboard, který lze rozdělit podélně na dvě poloviny podobné lyžím. S lezeckými skiny připevněnými k základnám a vázáním s volnou patou se promění v pár touringových lyží pro efektivní stoupání do kopce. Nahoře se obě poloviny znovu zamknou do plného snowboardu pro sjezd.
Na rozdíl od běžného snowboardu (který je pro stoupání prakticky nepoužitelný) dává splitboard snowboardistům stejný přístup do backcountry poháněný vlastní silou, jaký mají lyžaři dlouho s alpine touring sety.
Dvě poloviny se zamknou sponami a háky. Specializovaná vázání jsou uzamčena pro normální snowboarding.
Rozdělené, skiny na základně, paty volné. Skinuješ do kopce stejně jako ski tourer.
Na první pohled splitboard vypadá téměř identicky jako běžný snowboard. Skutečný rozdíl se objeví až tehdy, když potřebuješ jít nahoru.
Dobrá zpráva: Ve většině případů můžeš používat své stávající snowboardové boty se splitboardem — jsou kompatibilní. Obvykle nemusíš kupovat nové boty.
Moderní splitboardy jezdí extrémně dobře v prašanu. Mnoho jezdců říká, že rozdíl je sotva patrný, jakmile jsi na sjezdu. Kompromis je trochu větší váha, více hardwaru a krátká křivka učení pro přechody a skinování.
Klíčové komponenty zahrnují:
Lezecké skiny jsou tajná zbraň, která promění splitboard ve skutečný touringový stroj. Jsou to dlouhé pruhy látky se směrovým „chlupem“, který se přilepí k základně každé poloviny splitboardu (v lyžařském režimu).
Skiny mají lepivou stranu s lepidlem, která se přilepí k základně desky, plus spony/háky na špičku a patu pro bezpečnost, aby se neodlepily během stoupání.
Skiny se dimenzují podle délky tvého splitboardu a obvykle se ořízne šířka pro čisté přiléhání. Správná péče o lepidlo, sušení po použití a skladování skin na skin je udržují funkční sezónu po sezóně. Bez dobrých skinů je efektivní stoupání na splitboardu téměř nemožné.
Vázání splitboard jsou specializovaná — musí fungovat jak v touringovém režimu (volná pata pro skinování), tak v režimu jízdy (uzamčená pro snowboarding). Kompatibilita se týká hlavně systému rozhraní, které spojuje vázání s deskou.
Před koupí vázání potvrď vzor insertů své desky a zda obsahuje puck. Většina nových splitboardů od velkých značek funguje se Spark nebo Voile hned po vybalení. Pokud už vlastníš solidní snowboardová vázání, hardware Voile je jeden z mála způsobů, jak je přizpůsobit pro split – i když dedikovaná split vázání fungují lépe.
Každý snowboard (a splitboard) má sidecut — zakřivený tvar svých hran. Deska je užší v pase než na špičce a patě. Sidecut radius je velikost imaginárního kruhu, který odpovídá této křivce.
Když nakloníš desku na hranu, přirozeně chce jet po oblouku svého sidecut. Menší radius vyřezává těsnější kruh; větší radius vyřezává větší, hladší oblouk.
Na splitboardech sidecut funguje přesně stejně jako na solidní desce, jakmile jsi v režimu jízdy. Mnoho freeride a powderových splitboardů má mírně větší radius pro stabilitu a plavání v hlubokém sněhu, zatímco all-mountain modely často používají mírnější radius pro všestrannost. Stále můžeš zúžit zatáčku nad přirozený radius desky tím, že ji více prohneš.
Hloubka sidecut je fyzické měření toho, jak daleko se hrana zakřivuje dovnitř od přímky nakreslené mezi nejširšími body špičky a paty. Je to „hloubka“ pasu vzhledem ke koncům desky.
Hloubka není uváděna jako samostatné číslo na většině desek (radius je standardní specifikace). Hloubka je však ovlivněna jak radiusem tak délkou efektivní hrany. Dvě desky mohou mít stejný radius, ale různou hloubku, pokud je jedna delší. Hlubší sidecut je vizuálně zřejmý — deska vypadá více „zaškrcená“ nebo ve tvaru přesýpacích hodin.
Efektivní hrana je délka kovové hrany, která skutečně zabírá sníh, když zatáčíš na hraně. Běží od nejširšího bodu špičky k nejširšímu bodu paty — část hrany, která je v kontaktu se sněhem během carvu.
Poznámka: efektivní hrana se liší od délky kontaktu (nebo running length). Délka kontaktu je přímá vzdálenost mezi dvěma body, kde se deska dotýká sněhu, když je zatížená a plochá. Efektivní hrana se měří podél zakřivené hrany a je vždy o něco delší. Většina výrobců uvádí efektivní hranu v milimetrech ve specifikaci desky.
Při pohledu na desku z boku se tvar základny nazývá její profil. Dva klasické tvary jsou camber a rocker. Většina moderních desek (včetně splitboardů) používá nějakou formu hybridu.
Na splitboardech profil funguje stejně, jakmile je deska zamčená v režimu jízdy. Mnoho populárních freeride a touringových splitboardů používá hybrid s camber pod nohama pro grip na skin tracku a tvrdém sněhu, plus rocker na nose pro plavání v prašanu.
Myšlenka rozříznout snowboard napůl pro touring se objevila koncem 80. let. Rané patenty existují v Evropě (včetně italského od Nicolò Manaresiho z roku 1990). Verze, která odstartovala moderní sport, pochází od Bretta „Kowboye“ Kobernika a Marka „Wallyho“ Wariakoise z Voile. V roce 1994 vydali první komerční DIY Voile Split Kit.
Po léta zůstal nischovým nástrojem pro oddané backcountry jezdce. Velký posun přišel kolem roku 2010 s vlivným filmem Jeremyho Jonese Deeper, spojeným s velkými vylepšeními lehkých vázání a technologie desek. Najednou se splitboarding přesunul z okraje do mainstreamu v rámci freeride a backcountry komunity.
Kompatibilita bot je přímočará pro většinu jezdců:
To je jeden z největších důvodů, proč jsou splitboardy dostupnější a levnější alternativou k ski alp: vyhneš se vysokým nákladům na alpine touring boty, tech vázání a lyže, a přesto můžeš touringovat a jezdit.
Splitboardy září, pokud chceš jezdit backcountry prašan vlastní silou. Jsou méně ideální, pokud jezdíš pouze na střediscích nebo hlavně chceš park a pipe. Setup je těžší a složitější než běžný snowboard a křivka učení pro skinování a přechody je reálná — ale odměna za vydělávání si svých sjezdů je pro mnoho jezdců nesrovnatelná.